Jsou učitelky, které děti na prvním stupni úkolují až příliš. Na druhou stranu je celá řada učitelek, které dětem úkoly téměř nedávají a argumentují tím, že veškerou výuku v podstatě zvládli ve školní hodině a není tedy důvod děti zatěžovat. Jak by to mělo být? Měly by děti mít úkoly nebo nikoli?
Je rozhodně třeba uvědomit si, že se nejedná jen o to si procvičit učivo, i když tento důvod je samozřejmě poměrně důležitý.

To, oč tu běží, je návyk.Velmi důležitý návyk. Návyk, který by měl být každodenní. Nemusí se nutně jednat o úkol písemný.
 

Osvojit si návyk

Pokud si tento zásadní a velmi podstatný návyk děti neosvojí již na prvním stupni, mohou mít v budoucnuvelmi vážné problémy donutit se učit. Na prvním stupni si inteligentní dítě vystačí často jenom s tím, že ve škole dává pozor a domácí příprava není tak nutná.

Ovšem to se mění s příchodem na druhý stupeň. Pokud si dítě neosvojilo návyk s domácí přípravou, nezřídka nadané a inteligentní děti mají problémy s výukou a úplně zbytečně. V šesté třídě si tento návyk osvojuje podstatně hůř než v prvních ročnících.

Nicméně i domácí úkoly mají mít určitá pravidla. Učitelky i rodiče by měli vycházet ze skutečnosti, že dítě dokáže udržet koncentraci jen poměrně málo minut. Domácí příprava by měla být tedy rychlá a efektivní. Úkoly by neměly být časově náročné.

Mnoho rodičů ani neví, že dítě se dokáže koncentrovat jen krátce a často dítě dokážou trápit hodiny a velmi se podivují nad tím, že výsledek je stále horší a ještě více horší. Netrapte děti, nemá to smysl. Pokud dítě budete trápit hodiny, dítě jen získá ke škole odpor. Daleko smysluplnější je hledat efektivní podpůrné prostředky. Pokud má dítě problémy se specifickými poruchami učení, určitě rodiče získali dostatečné množství podnětů a doporučení z pedagogicko-psychologické poradny.

Je určitě dobré využít Komenského myšlenky Škola hrou. Celá řada věcí se dá totižučit i v rámci hry, aniž by dítě bylo vystavováno stresu a nechuti.