Já vím, každý má nějaký sen, čím by se chtěl stát. Když ale přestanete snít a budete se učit, může se vám to podařit. Někdy ale život klade překážky. Na střední máte předmět, který vám nejde, i když se učíte jak zběsilí, ale zrovna ten budete potřebovat pro další studium. Možná je čas začít se poohlížet po jiné škole.
Ale pozor! Je potřeba se dívat po studiu, které by vás nejen bavilo, ale posléze i uživilo. Bohužel je spousta vysokých, na kterých sice získáte titul, ale neuplatníte se v oboru. Dokonce někteří absolventi došli k závěru, že se k titulu ještě vyučí, protože je málo řemeslníků a výdělek je k životu potřeba.

Dneska lidé pohrdají učebními obory, nutí své ratolesti hlásit se na gymnázia, či jiné školy končící maturitou, ale co dál? Z gymnázií je nutné odejít studovat dál, protože jinak skončíte v supermarketu u kasy a doplňováním zboží.
A pokud potomek nemá hlavu na maturitu, kde se stejně bude trápit, nebude ho to bavit a vám připraví krušné čtyři roky, je lepší se zamyslet, jestli by nebylo vhodnější, aby se něčím vyučil.
Tak jak se doba posunula ve výrobě bezpečnějších aut, vývoji elektroniky, tak se i v učilištích museli přizpůsobit.

Být šikovným řemeslníkem je lepší než být otitulovaným nezaměstnaným.
Někteří po absolutoriu musí shánět víc zaměstnání, aby si vydělali. Tedy, pracují strašnou spoustu hodin denně pro několik zaměstnavatelů (nebo jsou OSVČ) a výsledkem je stěží průměrný plat a žádný osobní život.
Na takových školách je to jen ztracený čas. Opravdu existují lidé, kteří studovali pět let, skončili s červeným diplomem, ale když nemohli dlouho zakopnout o práci v oboru, přijali tu, na kterou by jim býval stačil výuční list. (Za předpokladu, že před vysokou ukončili učební obor s maturitou).
V rodinách se často mluví o studiu medicíny, práv, nebo žurnalistiky, jako o perspektivních a hlavně prestižních školách. Snaží se své děti motivovat na nich ke studiu a pak jsou zklamaní, když výběr je naprosto jiný.
Je ale smutné, když během prvního ročníku studenta vyhodí, nebo sám odejde, protože se musí hodně učit a to ho nebaví. Trochu se poflakuje, většinou brigádničí a pak zkusí přijímačky tam, kde se to mu momentálně zdá zajímavé.
Stává se, že ani druhý pokus nevyjde. Pak bývá člověk otrávený a už se dál vzdělávat nechce.
Ale ti, co vydrželi a někteří dokonce získají i během studia práci, kde je po složení státnic zaměstnají na plný úvazek, mají obrovské plus pro další život.
Zdatnost a lehkost učit se cizím jazykům je k nezaplacení. Nejen, že pracovní uplatnění bude mnohem lehčí, ale neustálé zdokonalování může vést i k práci v zahraničí.