Jistě si pamatujete, tedy ti dříve narození, takové to fluidum vlakových zastávek. Každá si byla podobná, a přitom každá jiná. Každá měla své zvláštní kouzlo, i když to byla třeba jen bouda z několika prken.  

Tahle malá nádražíčka díky EU mizí a pomalu se přizpůsobují tak, aby byla všechna stejná. Barevně i jinak. Takže když se fotíte, musí být vidět nápis lokality, jinak se můžete fotit kdekoli. Je to velká škoda. 

Také cestování samotné bylo kdysi jiné. Koupili jste si jízdenku na vlak v určitém místě. Takovou tu malou tvrdou kartičku a mohli jste jet všemi směry dle udaných kilometrů. Nezajímalo vás, jaký vlak přijede. Sedli jste a jeli. 

Nyní je třeba již před odjezdem vyzkoumat, který dopravce tam má vůbec spoj. Příklad.  

Zlín-Liberec, ČD. Liberec-Harrachov, jiný dopravce. Neznalý si sice může koupit jízdenku ze Zlína do Harrachova. V tom mu nikdo nebrání. Ale je tu jedno ale.  

V Liberci máte přesedat na vlak s odjezdem ve třináct nula pět. Přijeli jste v jednu vlakem ČD. Tak si přesednete. Ve vlaku do hor však dostanete pokutu, protože je to jiný dopravce. Na vlak ČD jste si měli pět hodin počkat. A užaslý pasažér praví, kýho výra. 

Některé věci se chápou dosti těžko. Jasně, každý dopravce má své jízdenky a na jinou vás nepřepraví. Ale proč to dříve fungovalo a najednou to nejde? Namítnete, že se dá koupit jízdenka platná pro všechny dopravce. Jo, to máte pravdu. Dá. Ale srovnejte si ceny. To si raději opravdu koupím každou zvlášť.  

Když už člověk jízdenku má, zakoupí si i místenku, pokud jede delší dobu. Chudák se domnívá, že si tím zajistil místo. Cha, cha, cha. Stává se poměrně často, že hledá marně svůj vagón, protože ten nebyl připojen. Anebo že na jeho místě sedí někdo jiný se stejně platnou místenkou. To jsou věci co?  

Bez toho by však bylo cestování bez vzrušení, bez nerváků, bez ničeho.