Na počátku internetu byli vědci a profesoři, internetoví nadšenci. Decentralizovanou síť neměl nikdo vůbec potřebu regulovat, kontrolovat, zasahovat do ní, napravovat škody, vymáhat, prohledávat ani se nemuseli bát, že by jejich děti klikly na nějakou tu lechtivější stránku, zkrátka bylo super a fajn.
 
Samoregulační schopnost internetu byla udržována partou lidí, kteří se k sobě na internetu chovali hezky (to už dnes nikdo skoro nezná, jak tak člověk kouká do různých fór a diskuzí) a dokonce dodržovali i nějaká ta mravní pravidla, například již zmiňovaná pornografie či například prodej drog se stále ještě uskutečňoval na ulicích, a v některých obchodech. Jedno anebo to druhé. Tento samoregulační mechanismus internetu přestává s prudkým nárůstem internetových obyvatel ztrácet na významu. Na internet, coby anonymizovanou neprůhlednou kouli, si pomaličku začínali dělat zálusk i ti, kteří žádná pravidla doopravdy dodržovat v plánu neměli.
 
I když je samoregulační schopnost, internetu jako celku myslíme, značně potlačena, stále se můžeme s tímto přežitkem setkat právě v oněch diskuzích a fórech, ve skupinách na sociálních sítích apod. Admin daného serveru se neustále dívá po komkoliv, kdo by byť jen sprostým slůvkem ukřivdil, tedy alespoň admin jedné blíže nespecifikované politické stránky na jedné nejmenované sociální skupině.
 
Každopádně regulovat internet nějakou právní normou či zákon, to je určitě cesta do pekel. Internet jako takový, byť jeho samoregulace skomírá, by měl zůstat neregulovaný jakoukoliv státní institucí. Je důležité na to tak i hledět během nedávných rozprav ve Spojených státech, kde se velmi vážně diskutuje o net neutrality. Internet je stále tou anonymní neprůhlednou koulí a jako takový by tak měl zůstat, každý správce by si měl spravovat tu svoji část a nesnažit se omezit ty druhé.
 
Anebo myslíte si, že by to mělo být naopak? Zamezili byste nějaké projevy, trestali byste nějaké názory? Zkuste se zamyslet, zdali by váš zákaz dopadal i na váš sdílený materiál.