Když se dva lidé milují, jejich láska přeroste v něco více, nebo alespoň je tomu tak většinou. Dříve to sice bylo trochu jinak než dnes, ale i dnes se lidé berou velmi často, protože tím tak chtějí zpečetit svou lásku mezi nimi. Láska mezi dvěma lidmi však nemusí skončit svatbou, nikde není totiž napsáno, že aby dva lidé spolu mohli žít, musí se vzít. Takhle to už nefunguje a plno párů se nebere, protože si chtějí ponechat své soukromí a něco svého, chtějí mít svůj majetek, ale i přesto se milují. A pokud se takoví dva lidé domluví, nevidíme v tom problém. Pokud to je opravdu oboustranné, je to fajn se takhle domluvit. Přeci jen, svatba není žádný důkaz lásky, nebo tak něco. Svatba je akorát třešinka na dortu, která má lidi ještě více spojit a učinit je k sobě ještě bližší, než byli doposud. Lidé se proto berou, aby k sobě měli ještě blíže.

Manželství je totiž svazek, kdy si oba dělí to, co mají, je to obou, ale může se také sepsat na začátku manželství předmanželská smlouva, ve které je jasně napsáno, co koho zůstane a jaký majetek bude koho. Někteří totiž před manželstvím nabyli nějakého majetku či nemovitosti a chtějí, aby to zůstalo jejich a aby si na to ten druhý nedělal nároky, kdyby manželství náhodou nevyšlo. Je to normální, je to váš majetek a vy si rozhodujete o tom, kdo ho bude mít. Takže pokud jste do něj dali peníze jen vy, je váš, a tak to také zůstane.

Svatba je sice krásná událost, ale je třeba do ní dát také hodně peněz, protože nic není zadarmo. Je třeba zvolit místo, kde se bude konat, občerstvení, hosty, výzdobu a podobně, také je třeba, aby si nevěsta koupila svatební šaty na míru, ženich nějaký ten oblek, je toho zkrátka dost, co se musí všechno zařídit. I tak je to ale krásný okamžik, který nebude už nikdy v životě nahrazen, to si pište. Svatba je něco, co se nedá nahradit a co by mělo být jednou za život.